Kyberšikana

Jedná se o šikanování jiné osoby pomocí informačních technologií - internetu, mobilních telefonů, apod.

Kyberšikana je rozšířeným problémem a je třeba jí věnovat pozornost. V poslední době přibývá dětí, které se na vlastní kůži přesvědčily o tom, co je to kyberšikana. Podle průzkumu realizovaného projektem E-Bezpečí Centra prevence rizikové virtuální komunikace UP v Olomouci, jehož se zúčastnilo přes 12 500 žáků ZŠ a SŠ z celé ČR, se s kyberšikanou setkalo již 59,4% dětí ve věku 11 – 17 let.

PŘÍKLADY KYBERŠIKANY:

• zesměšňující nebo ponižující obrázky nebo videa posílené e-mailem nebo vyvěšené na internetové stránce
• hanlivé a urážlivé zprávy zasílané prostřednictvím SMS, MMS nebo internetu
• webové stránky, blogy s cílem někoho zesměšnit
• vydírání, zastrašování, ubližování, ohrožování a obtěžování prostřednictvím komunitních sítí
• zneužití identity oběti rozesíláním obtěžujících a urážlivých zpráv pod jejím jménem

 ROZDÍL MEZI ŠIKANOU A KYBERŠIKANOU

• Základní rozdíl spočívá v tom, že u šikany zná oběť útočníka. Ví, jak vypadá, jak mluví, kolik mu asi je, kde na ni číhá atd. U kyberšikany je útočník naprosto anonymní a ještě navíc může v kybersvětě měnit svou identitu – jednou jí pošle SMS z internetu jako Karel, podruhé jako Andrea apod. Až 40% obětí kyberšikany se nedozví, kdo je kyberšikanoval. Navíc sdělit něco přes internet je mnohem jednodušší, než to říct druhému do očí.
• U tradiční šikany rozhoduje fyzická síla, u kyberšikany počítačové znalosti. Kyberšikanovat může člověk fyzicky slabý, který se třeba mstí pachatelům klasické šikany. Může to být člověk, který by si za normálních okolností na oběť netroufl, ale kyberprostor mu poskytuje dostatečnou anonymitu. Ale samozřejmě to není pravidlem. Útočník může být kdokoli.
• Důležitým faktorem u kyberšikany je také publikum. K webové stránce s trapným obsahem, videu na YouTube nebo skupině na Facebooku má přístup každý, kdo má internet. Naproti tomu, pokud si parta kluků vyhlédne svého slabšího spolužáka na cestě ze školy domů, jsou svědky šikany pouze ti, kteří se útoku účastnili, nebo mu přihlíželi. Často se stává, že šikana jde s kyberšikanou ruku v ruce, to znamená, že si útočníci natočí reálný útok a zveřejní ho na internetu.
• Posledním důležitým rozdílem jsou náznaky, díky kterým se útoky a problémy dají odhalit. Při tradiční šikaně jich je podstatně více, např. roztrhané oblečení, modřiny po bitce, ztrácení věcí, ale i pozdější návraty ze školy, uzavírání se do sebe, nechuť chodit do školy, která může přerůst v neurózu, apod. U kyberšikany je takových náznaků méně. Problémy se dají odpozorovat z chování oběti nebo přímo prohlédnutím historie nebo kontaktů na sociální síti, e-mailu nebo ICQ a Skypu.

 JAK ROZPOZNAT OBĚŤ KYBERŠIKANY:

• dítě náhle přestane používat počítač
• často mění chování a nálady
• před cestou do školy trpí bolestmi břicha nebo hlavy
• je nervózní nebo nejisté při čtení e-mailů nebo SMS zpráv v mobilu
• nechce/bojí se chodit do školy nebo vůbec mezi lidi
• je rozčilené, expresivní nebo frustrované při odchodu od počítače
• vyhýbá se rozhovoru o tom, co dělá na počítači
• stane se nepřirozeně uzavřené vůči kamarádům nebo rodině
• chodí „za školu“
• zhorší se jeho prospěch ve škole
• pobývá v blízkosti učitelů
• vystupuje ustrašeně
• má smutnou náladu
• je apatické, někdy naopak nezvykle agresivní
• ztratilo zájem o učení
• má poruchy soustředění
• vrací se ze školy pozdě
• špatně usíná, má noční můry

JAK ROZPOZNAT AGRESORA KYBERŠIKANY:

• rychle vypíná monitor nebo zavírá programy v počítači, když se přiblížíte
• tráví u počítače dlouhé hodiny v noci
• je rozčilené, pokud nemůže nečekaně použít počítač
• přehnaně se u počítače směje
• vyhýbá se hovorům o tom, co na počítači vlastně dělá
• používá několik online účtů nebo adres, které ani nejsou jeho
• pokud se nesvěří samo (což je výjimečné), měl by se rodič ptát (na vztahy ve třídě, kamarády)
• ve škole mohou být podezřelé smějící se hloučky žáků kolem počítače

CO MŮŽE UDĚLAT DÍTĚ?

Desatero bezpečného internetu

• Nedávej nikomu adresu ani telefon. Nevíš, kdo se skrývá za monitorem.
• Neposílej nikomu, koho neznáš, svou fotografii a už vůbec ne intimní.
• Udržuj hesla k e-mailu i jinam v tajnosti, nesděluj je ani blízkému kamarádovi.
• Nikdy neodpovídej na neslušné, hrubé nebo vulgární maily a vzkazy.
• Nedomlouvej si schůzku na internetu, aniž bys o tom řekl někomu jinému.
• Pokud narazíš na obrázek, video nebo e-mail, který tě šokuje, opusť webovou stránku.
• Svěř se dospělému (rodiči nebo učiteli), pokud tě stránky uvedou do rozpaků nebo vyděsí.
• Nedej šanci virům. Neotvírej přílohu zprávy, která přišla z neznámé adresy.
• Nevěř každé informaci, kterou na Internetu získáš.
• Když se s někým nechceš bavit, nebav se.
• Uložit si nebo vytiskni e-maily, SMS zprávy, apod. jako důkaz.

 JAKÁ PREVENTIVNÍ OPATŘENÍ MOHOU UDĚLAT RODIČE?

 1.  Zajistěte, aby dítě vědělo, že všechna pravidla chování při kontaktu s ostatními lidmi jsou stejná jak v reálném životě, tak i při kontaktu s lidmi prostřednictvím Internetu nebo mobilního telefonu. Řekněte dítěti, že kyberšikana způsobuje ostatním zranění na duši a bolest v reálném světě stejně jako ve světě online.

2.  Učte své děti vhodnému chování na Internetu. Seznamte je s pravidly používání Internetu či mobilního telefonu. Vysvětlete jim, k jakým problémům může dojít, pokud je moderní technologie zneužita (např. zničení jejich pověsti, dostání se do problémů ve škole nebo s policií).

3.  Buďte vzorem vhodného užívání moderních technologií. Neobtěžujte a nevtipkujte o ostatních v online světě, obzvláště pokud jsou nablízku děti. Nepiště SMS, zatímco řídíte. Vaše děti se dívají a učí se!

4.  Sledujte aktivity svých dětí, když jsou online. Zajímejte se o to, k čemu vaše dítě mobilní telefon či Internet používá. Mluvte s dětmi, co na internetu dělají, kde si zakládají svůj profil a jaké informace o sobě sdělují.

5.  Používejte filtrační a blokační software jako součást „komplexního“ přístupu k online bezpečnosti. Pamatujte však, že softwarové programy samy o sobě neuchovají děti v bezpečí a nejsou prevencí před kyberšikanou nebo před zpřístupněním nevhodného obsahu. Většina technicky zdatné mládeže umí velmi rychle najít cesty, jak filtry obejít.

6.  Všímejte si varovných znaků toho, že se děje něco neobvyklého, jak se dítě při elektronické komunikaci chová, včetně reakcí dítěte na vaši přítomnost.

7. Použijte „Smlouvu o používání Internetu“, kterou můžete přepracovat i na užívání mobilního telefonu. Dítěti tak bude naprosto jasné, co je vhodné a co ne vzhledem k používání komunikačních technologií. Aby se tento přijatý závazek stále dítěti připomínal, doporučujeme vyvěsit zmíněný dokument na opravdu viditelném místě (např. vedle počítače).

8.  Kultivujte a udržujte se svými dětmi otevřenou a upřímnou komunikaci. Tím zajistíte, že za vámi dítě samo přijde pokaždé, když se mu v kyberprostoru stane něco nepříjemného nebo stresujícího.

9.  Dejte dítěti najevo, že za vámi může přijít s problémem.

 CO MOHOU A MUSÍ UDĚLAT RODIČE, KDYŽ ZJISTÍ, ŽE JEJICH DÍTĚ JE ÚČASTNÍKEM KYBERŠIKANY

 1.  Ujistěte se, že se vaše dítě – oběť cítí (a je) v bezpečí a zajistěte mu bezpodmínečnou podporu.

Rodiče musí svými slovy a činy ukázat dětem, že i oni chtějí stejný konečný výsledek: aby kyberšikana přestala!

2.  Důkladně vyšetřete situaci tak, abyste plně porozuměli tomu, co se stalo, kdo byl do kyberšikany zapleten, a jak to všechno začalo. Nalezení hlavní příčiny kyberšikany vám pomůže rozhodnout se pro adekvátní řešení – ať už bylo vaše dítě obětí nebo agresorem.

3.  Vyhněte se bezprostřednímu zákazu přístupu na ICQ, e-mail, sociální sítě, mobil, popř. Internet jako takový. Tato strategie nejenže nevyřeší výchozí interpersonální konflikt, ale ani nesníží současné nebo budoucí případy obtěžování. Pravděpodobně také zablokuje přirozenou linii komunikace a děti, které jsou zvyklé na častý přístup k Internetu, budou klást vašemu zákazu otevřený odpor.

4.  Pokud to uznáte za vhodné, kontaktujte rodiče kyberagresora, nebo naplánujte schůzku s vedením školy, abyste věc mohli společně probrat.

5.  V případě nutnosti kontaktujte a spolupracujte s poskytovatelem internetové služby, mobilním operátorem nebo správcem chatovací místnosti. Společně můžete vyřešit danou záležitost, nebo odstranit nevhodný materiál.

6.  V některých případech je vhodné kontaktovat policii. Např. tehdy, když je vyhrožováno fyzickým napadením nebo může být spáchán trestný čin (únos, posílání erotických fotek dětí a mladistvých apod.)

7.  Hovořte o kyberšikaně s ostatními rodiči, abyste zvýšili jejich povědomí o tomto chování a zjistěte spolu rozsah kyberšikany mezi dětmi z vašeho okolí. Varujte ostatní rodiče, pokud se stalo vaše dítě obětí kyberšikany. Může je to vybídnout k zájmu o online zkušenosti jejich vlastních dětí.

8.  Vyvoďte tvrdé důsledky, pokud se vaše dítě angažuje v kyberšikaně coby agresor a zvyšujte trest, pokud se toto chování opakuje, nebo je opravdu závažné. Jedině tak vaše dítě pochopí neakceptovatelnost chování, kterým obtěžuje jiné lidi online.

9.  Spolupracujte se školou vašeho dítěte. Jsou školeni v řešení problémů tohoto typu.

10.  Detailně mluvte o problému se svým dítětem a ujistěte se, že plně rozumíte rolím obou stran, motivaci a tomu, jak byla technologie zneužita. Spolupracujte se svým dítětem tak, abyste dosáhli oběma stranám vyhovujícího postupu, který bude zahrnovat nabídku jejich vstupu do řešení situace (jak by „oni“chtěli, aby situace dopadla?).

 Citace:

Jurková, K.: Metodika k prevenci a řešení kyberšikany, Poradenské centrum pro drogové a jiné závislosti Brno, Pedagogicko-psychologická poradna Brno, 2010