3. B - 5 minut v Africe

S blížícím se létem přemýšlíme, kam se vydáme na dovolenou a přiznejme si, Afrika moc často nebývá cílem našich cest. Její rozmanitost, barevnost, exotická zvířata a přírodní krásy jsou však lákavé, proto jsme se s třeťáky rozhodli vydat se fantazií na cestu dalekou a dobrodružnou.

Velkou inspirací nám byl jihoafrický tanec Venda Domba Dance. A co to je vlastně za tanec? Nejznámější z tanců kultury Venda je Domba neboli tanec krajty. Tančí ho mladá neprovdaná děvčata jako slavnostní přijetí ženství. Jsou postavené v dlouhém řetězu těsně za sebou držíce se za lokty, jejich ruce plynule tančí a vlní se jako „had“. Nás nejvíc zaujal jak tanec samotný, tak tradiční oděv tanečnic, malá barevná zástěrka s korálky a ornamenty zvanými „thahu“. Během několika hodin výtvarné výchovy si ji děti ušily z krepového papíru i s náhrdelníky a horními díly. Nejenže si děti vytvořily nádherné kostýmy, ale také se z pracovních listů dozvěděly hodně základních informací a zajímavostí o Africe. Podle otázek vyhledávaly ve skupinkách vše potřebné na internetu.

Pak už jen zbývalo vydat se do „pralesa“, pomalovat barevně obličeje a zkusit si tanec zatančit. Jak se jim to povedlo, posuďte sami.

Mgr. Lucie Nováková

Ze slohových prací žáků:

„…každý kámen byl velmi rozžhavený. Seděli jsme na velkých dřevěných lavicích a z pralesa se ozývaly zvuky divočiny. Já jsem tam seděl a poslouchal jako divý.“ (Jakub Herzán)

„…byli tam domorodci, kteří tancovali a já s nimi. Bylo to únavné tancování, nevím, kde vzali tolik energie.“ (Roman Pazderka)

„…ocitla jsem se v černočerném pralese. Najednou jsem zaslechla bubnování. Šla jsem tím směrem a opatrně se dívala ze křoví…“ (Simona Valná)

„…přibližovala jsem se blíž a blíž a v tom jsem viděla skupinku Afričanů, jak hrají na bubny a tančí. Najednou jsem chtěla jít za nimi. Tančila jsem, dokud jsem nepadla únavou.“ (Ema Komosná)

„…jdu za zvukem, odhrnu listí a vidím vesnici domorodců. Přistihla jsem je, jak tančí válečný tanec…“ (Valentýna Ruprechtová)