A nakonec pár slov ... v režii 9. A

Vážení učitelé, milí hosté a spolužáci, 

devět let povinné základní docházky uplynulo jako voda a my zde stojíme, abychom se rozloučili s naší základní školou a zároveň zavzpomínali na některé okamžiky, které jsme za tuto dobu zažili. I když nešlo všechno tak hladce, jak jsme si představovali, tak ty roky, co jsme tu prožili, nic nenahradí! 

V této sestavě, v jaké zde stojíme, jsme nebyli od první třídy. Jelikož nás bylo hodně, rozdělili nás do dvou tříd – áčka a béčka. V průběhu let se k nám postupně přidávali spolužáci z okolních vesnic. V obou třídách se vytvořily skvělé kolektivy, ale v páté třídě jsme se bohužel museli rozloučit s některými kamarády, kteří se rozhodli přejít na gymnázium. Z prvního stupně jsme si nakonec kromě dovednosti číst, psát a počítat odnesli také spoustu krásných a nezapomenutelných zážitků. 

      Po letních prázdninách nás čekal nástup na druhý stupeň. Tato doba by se dala přirovnat k horské dráze. Hned začátek přinesl mnoho změn, přičemž tou největší bylo sloučení do jedné třídy. Vznikl tak úplně nový kolektiv 26 lidí, kteří se opět museli poznat. Po půl roce, když už to vypadalo, že se postupně sbližujeme, přišla pandemie koronaviru a nám nezbývalo nic jiného než zůstat doma a učit se přes počítač. Někomu to vyhovovalo, jinému zase ne. Naše třídní učitelka se však snažila, abychom se i nadále mohli setkávat. 

Do starých kolejí se vše vrátilo až v osmé třídě. To jsme si však už říkali, abychom konečně byli deváťáci, i když jsme zatím vůbec netušili, co všechno přijde. Kromě vybírání třídní mikiny nebo pořádání školní diskotéky, což nebylo vůbec snadné, ale obojí se podařilo, nastal čas, kdy jsme se všichni museli rozhodnout, jakou střední školu si vybereme. To bylo pro některé z nás velmi těžké. Následně začala velmi intenzivní a náročná příprava na přijímací zkoušky. 

Nakonec jsme to všichni zvládli a dostali se na vybranou školu. Najednou nás přepadl smutek, neboť nám došlo, že tím pomalu končí naše cesta na základní škole. Nikdo z nás však nezapomene na partu, kterou jsme vytvořili, a to díky našemu specifickému smyslu pro humor, ale také průšvihům, kterých nebylo zrovna málo. 

Na závěr nám dovolte poděkovat všem učitelům za jejich ochotu, vstřícnost a trpělivost, jmenovitě pak naší třídní učitelce Veronice Prokešové, která tu pro nás vždy byla a se vším nám pomohla. Děkujeme též panu řediteli a paní zástupkyni za jejich podporu. Velké díky patří také paním uklízečkám za to, že to na konci dne u nás ve třídě vypadalo jako u lidí. 

    Co nás čeká v budoucnu je těžká otázka, na niž zatím neznáme odpověď. Každý z nás se vydá svou vlastní cestou, ale všem nám v paměti zůstane spousta zážitků ze společně strávených let na základní škole ve Velkých Pavlovicích, na kterou budeme vzpomínat jen v dobrém. 

Děkujeme!