Exkurze 4. B – Brněnské pověsti – 6. 6. 2024

Jak to bylo s brněnským drakem? Proč je na portále Staré radnice jedna z věžiček pokroucená? Ze kterého kostela shlíží hanbatý andělíček? To vše a mnohem víc jsme se dozvěděli na naučném programu od TIC Brno. Vydali jsme se s průvodcem do světa brněnských pověstí, prošli historickou část Brna a interaktivní formou získali plno informací.

Mgr. Lucie Nováková

Na výletě se mi strašně moc líbila pověst o brněnském kole. V Lednici v hospodě se vsadil Jiří Birk, že ráno vstane, pokácí strom, udělá z něj kolo a do setmění jej dokutálí do Brna. Sázku vyhrál, protože se mu to podařilo. (Sofie Dvořáková)

Nejlepší pověst byla o zazděném radním. Byla husitská válka, při které husité dobývali Brno. Jenže se jim to nedařilo, a tak podplatili jednoho radního, aby jim otevřel bránu města. Ale dozvěděli se to ostatní radní a nechali ho za zradu zazdít. (Jan Sadílek)

Nejlepší zážitek pro mě byl, že jsem se dozvěděl víc o severské mytologii. Byli jsme totiž u sochy s Herkulem a Kerberosem na Zelném trhu. (David Gawel)

Bylo zajímavé jet do Brna vlakem po tak dlouhé době. Byli jsme také u Kapucínské hrobky. Jsou tam položení kapucíni a mají pod hlavami vždy dvě cihly. (Klára Popelková)

Na vlakovém nádraží jsme potkali reportéry. Zeptali jsme se, co natáčí. Natáčeli o srážce vlaků u Pardubic a jaký to má vliv na zpoždění vlaků. Dokonce jsme se mohli vyfotit s kamerou a mikrofonem. (Michaela Blahová)

Pověsti se mi moc líbily. Pan průvodce byl příjemný a povídal zábavně. Zaujala mě pověst o Kapucínské hrobce. Byla o baronu Trenckovi, který se spřátelil s kapucíny. A až zemře, chtěl být pohřben v Kapucínské hrobce. Po jeho smrti za něj dělali na jeho počest každý rok mši. Až v 20. století na něj jeden rok zapomněli a z ničeho nic začal sám od sebe zvonit kostel. Vzpomněli si, že by to mohlo být tím, že zapomněli na barona, odsloužili mši a kostel přestal zvonit. (Jana Karafiátová)

Mně se nejvíc líbila pověst o Johance. Do chudé dívky se zamiloval syn z urozené rodiny. Jeho matce se to nelíbilo, počkala, až syn odjel a nařkla ji, že jí něco ukradla, ale nebyla to pravda. Johanka se moc trápila, až to nevydržela a samým žalem skočila do studny. Syn ji moc miloval a nechal její podobu vytesat do kamene, aby mu připomínala jejich lásku. (Sandra Burešová)