Fantastické prázdniny a stroj času
Jaké by si přáli čtvrťáci prázdniny? Odpověď je celkem jednoduchá. Kouzelné, pohádkové, zábavné…no, prostě FANTASTICKÉ. V hodině slohu malí školáci zavřeli oči a začali snít…
Mgr. Eva Drienková, Mgr. Vilemína Osičková
Fantastické prázdniny a stroj času
Příběh většinou začíná tak, že člověk začne něco psát. I já teď začnu psát něco, co Vás třeba bude zajímat.
Končí školní rok. Radostně utíkám s vysvědčením domů. Konečně prázdniny! A hurá na výlet! Beru si s sebou svého psa Bolta. Mám v plánu něco s ním zažít. Rozhodla jsem se letět s ním do Paříže. Letěli jsme dlouho, moc dlouho, až jsme konečně doletěli, a už tu byla ta ona nádherná Paříž. Jdu s Boltem na atrakci Největší létající banán na světě. Letíme a Boltovi se to moc líbí, poprvé slyším, že něco říká, je to slovo: ,,Hurá!" Raduji se z toho, že můj pes mluví. Vidím, že náš létací banán již vystoupal až do vesmíru a náhle Bolt znovu promluvil. Řekl: ,,Pozor!" Před námi byl meteorit. Křičím a on také vyje. Náhle padáme a já se bojím, že umřeme.
Vtom slyším někde z dálky tátův hlas: ,,Adino, vstávej, zaspala jsi, dneska se jde pro vysvědčení.“ Otevírám pomalu oči a vidím, že Bolt stojí vedle mé postele a radostně vrtí ocasem. Uf, takže to byl naštěstí jen sen, proběhne mi hlavou. Rychle se oblékám a tentokrát již opravdu pádím do školy pro vysvědčení, abych pak mohla začít své opravdové fantastické prázdniny.
Přicházím domů, tam mne již čeká velké překvapení. Táta se usmívá, je celý od prachu a říká mi: ,,Adino, tomu nebudeš věřit. Na naší půdě jsem právě objevil něco, co vypadá jako stroj času.“ Táta je celý nedočkavý a chce vyzkoušet, zda se nám podaří dostat se do budoucnosti. Chystáme si to nejnutnější do batůžku a můžeme to jít vyzkoušet. Na časomíře nastavujeme rok 2075. Ve stroji to trochu zahrká, zvedne se vítr a my jsme najednou v něčem, co připomíná bublinu. Náhle se vynoříme v místě, kde to nepoznáváme. Všude je přítmí, nevidíme slunce. Kolem nás se to míhá nějakými létajícími stroji. Náhle vidíme něco bílého se čtyřma nohama, co se k nám blíží. ,,A sakra," říkám si. Ale za chvíli jsme již klidní. Táta poznává, že je to náš pes Bolt, který se k nám nenápadně přidal na naši výpravu do budoucnosti.
Rozhodli jsme se, že půjdeme na obhlídku krajiny. Nikde nic nebylo, až kdesi v dáli vidíme věž, která se tyčí až do nebes. Před touto věží stojí něco jako stráž a mává na nás. Když ale přicházíme blíž, utíkají před námi a křičí, že něco jako je náš pes prý ještě neviděli. Po chvíli se ale otevírají dveře od věže a přichází zástup lidí. Chtějí našeho Bolta, neboť podle věštby je má spasit bílý čtyřnohý tvor. My s tátou se tomu smějeme. Říkáme si: ,,Jestli má svět zachránit náš Bolt, tak to teda zase dopadne.“ Odcházíme zpět k našemu stroji času a vracíme se do roku 2017. Když jsme opět u nás doma, jsme rádi. A jsme ještě radši, když vidíme, že se s námi vrátil i náš Bolt, který se zase nějakým způsobem dostal k časostroji. Lidí v budoucnosti je nám ale líto, bohužel zatím nenašli svého spasitele. Snad jim přiletí odjinud.
Adina Pláteníková, 4.B
Fantastické prázdniny ve vesmíru
Jednou, když byly prázdniny, jedl jsem rohlík se šunkou. Už už jsem se natahoval pro ten rohlík, když najednou na mě někdo promluví: ,,Nejez mě, nejez!" Kouknu za sebe, ale nikdo tam není, jen ten rohlík. Řekl mi: ,,Když mě nesníš, splním ti tři přání." Řekl jsem: ,,Tak platí. Přál bych si draka, dvě letenky na Mars a ještě dva skafandry pro mě a draka.“ „Tvá přání jsou vyslyšena," řekl rohlík a zmizel. Tak začala moje cesta. Raketa nám odlétala o půlnoci. Let trval osm hodin. Naše raketa přistála v hlavním městě City of the Mars. Je obrovské, má šedesát miliónů obyvatel. Mají tu obchody, hotely, parky, aquaparky, zoo, památky, mrakodrapy, domy, stadióny atd. Vypadá to tu jako Praha, Tokio a Las Vegas dohromady. Byli jsme ubytovaní v nejvyšším mrakodrapu v 18. patře. Druhý den jsme jeli do centra, kde byla vznášedla. Jedno jsem koupil za 320 faletů. Jeden falet je asi 10 korun. Čtvrtý den pršelo, a tak jsme šli do obchodů, kde jsem koupil drakovi míč za 30 faletů. Dále jsme navštívili místní památky a poslední den jsme vstávali o půl čtvrté ráno, protože nám raketa odlétala o půl páté ze třetí linky. Hurá domů!
David Drápal, 4.B
Fantastické prázdniny s klokanem
Prázdniny jsem trávil v Africe, kde jsem zažil spoustu dobrodružství. Viděl jsem tam mnoho zvířat: lva, velblouda, opice… Vozil jsem se na slonovi, který mě chobotem postříkal, ale nejvíc se mi tam líbil klokan, kterého jsem si ochočil, a začal mu říkat Pepa. Pepu jsem si přivezl domů. V Africe se mi nelíbili hadi a pavouci, kterých tam bylo moc a trochu jsem se jich bál. Velcí hadi se plazili po stromech a pavouci se vyhřívali na kamenech. Z Afriky jsme přeletěli do Japonska, kde jsem se vozil v maglevu (je to rychlý vlak, který jezdí pomocí magnetů a rychlostí až 603 km v hodině). Pak jsme přeletěli domů, kde jsem si hrál s klokanem Pepou a s klukama. Pepovi jsem obstarával trávu a za to, že jsem se tak dobře staral, mě i kamarády nosil ve vaku na břiše. Byly to fantastické prázdniny.
Michal Viktorýn, 4. A
