Proč nevyužít lekce plavání?

Tak jsme opět po roce vyměnili tělocvičnu za plavecký bazén. Kdo? Žáci druhých a třetích tříd. Děti jsou nadšené , někteří rodiče již méně. S každým dalším rokem rostou ceny. Plavecký kurz je ale povinnou součástí hodin TV v 2. a  3. ročníku. Mnozí rodiče namítají, že jejich dítě přece plavat umí, že mají doma bazén. A to právě může být problém. Bazén doma sice je, ale často jeho hloubka dosahuje 50 – 90cm. Velikost také není bůhvíjaká .  Dítě sice „plave“, ale tak, že se dotýká dna. Udělá 2-3 tempa a je na druhém břehu. To se zrovna za plavání počítat nedá.
  Ve velkém bazénu si žáci osahají různé hloubky od 50 do 160cm. Plavou, aniž by se dotýkali dna nebo břehů. Naučí se skákat do vody , potápět se, zvyknou si na stříkání a vodu v očích. A to pod odborným dohledem.  Když se dítě potom dostane na koupaliště, nemůže se stát, že se  leknutím začne topit.
  V kurzu se také naučí starat se o sebe, převléct, osprchovat se, vysušit si vlasy. Je to důležitá součást osamostatňování. Návštěva sauny je zase prospěšná imunitě. No a hlavním účelem kurzu je samozřejmě naučit se řádně plavat, osvojit si plavecké styly – prsa, kraul a znak. 95% žáků se opravdu plavat naučí. A o to přece jde. Tak proč jim to neumožnit? Sáhněme si do svědomí – neutratíme často tytéž peníze za mnohem větší zbytečnosti?

                                                                                                                             Mgr. Dagmar Šmídová