Ukázky slohových prací třídy 5. A

Koně a já

U koní jsem vlastně od malička a díky tomu se k nim váže mnoho hezkých, ale i smutných historek. Ta nejdůležitější v mém životě začala, když mi byly tři roky.

V zimě 2010 jsem se šla s mými rodiči podívat na klisničku poníka Lůču, kterou jsem o dva měsíce později dostala. Pamatuji si ji moc dobře. Byla sytě hnědá, bez bílých odznaků. Na jaře příštího roku se jí narodilo hříbátko Amálka. Do mých pěti let jsem se jen vodila. Pamatuji si, že mě maminčiny kamarádky, kterým bylo v té době třináct let, vodily i s malou Amálkou, která byla vždy puštěná a dováděla v kukuřici, obilí nebo ve slunečnicích. Když mi bylo pět let, maminka se rozhodla, že jsem už dost velká a můžu jezdit sama. Pro mé bezpečí ji však měla raději vždy přivázanou ke svému koni. Když byly závody, mamka vedla Lůču se mnou v sedle a Amálka vždy dováděla v závodišti. Když byla Amálka velká, museli jsme ji prodat, protože na ní neměl kdo jezdit. Týden před mými osmými narozeninami jsem dostala nového koně Tima. Rezavého valacha, který měl na hlavě obrácenou kapku a levou přední a zadní nohy měl bílé. V té době jsem jezdila na obou koních. Letos v únoru se však stala velmi smutná věc. Na ten den nikdy v životě nezapomenu. Jeli jsme se psem Bowiem na výstavu. Byla to jeho druhá výstava. Měla jsem tam soutěžit i já. Bohužel, maminka špatně vyplnila přihlášku a já jsem nesoutěžila. Byla jsem smutná, ale to bych ještě zvládla. Asi za pět minut volala maminčina kamarádka, že Lůča je mrtvá. Byl to ten nejhorší den v mém životě, na který nikdy nezapomenu.

Mnohokrát děkuji oběma mým rodičům, že mi zajistili tak úžasné dětství, které doufám ještě nekončí. 

                                                                                                                       Vanda Blanářová,  5. A

Včely

S dědou se staráme o včely, které máme v části Pavlovic, které se říká Ostrovec. Na jaře, když začne vše kvést, začínají včely létat ven z úlu a nosit nektar a pyl.

Od června začínáme s dědou vytáčet med. Koncem srpna už děda snižuje nástavky a začíná včely přikrmovat. Krmíme je cukrovou vodou. Od dědy jsem se dozvěděl, že aby vzniklo jedno kilo medu, musí jedna včela vyletět až sto tisíckrát. A ještě mi řekl, že v létě je v úlu až třicet tisíc včel. Také mě poučil, že existuje motýl, který požírá včelám plástve. Práce se včelami je moc zajímavá, a proto bych se chtěl tomuto koníčku věnovat i v dospělosti.

                                                                                                                 Daniel Dobrucký, 5. A