Volby na vlastní chlupy

„A kde vezmete, bobře, tolik dřeva, když chcete postavit domy pro všechna zvířata?“
„A jak nám, jako tuleň, zajistíte jídlo pro ty, co nejedí jen ryby, kterými slibujete nakrmit všechna zvířata?“

Desítky podobných dotazů zaznívaly z úst dětí ze třetích, čtvrtých a pátých tříd místní základní školy během předvolební kampaně. Proč ale děti vůbec vedly předvolební kampaň? Vraťme se na začátek.

V rámci každoroční návštěvy „knihovny“ přímo ve škole jsme tentokrát s ohledem na současné dění s dětmi otevřeli téma voleb. Povídali jsme si o tom, proč je důležité mít možnost volit, kdo je volič a kandidát, k čemu slouží hlasovací lístek, obálka nebo volební urna a proč mají volby svá pravidla. A protože samotné povídání by byla nuda, pustili jsme se rovnou do příběhu z knihy Volte zvířata.

Společně se čtyřmi plyšovými zvířaty jsme si na příběhu ukázali, jak volby fungují, a děti před dočtením příběh do konce i tipovaly, který kandidát by mohl zvítězit a proč. Po vítězství lenochoda a jeho slavnostní řeči jsme knihu odložili a zkusili si volby na vlastní kůži – tedy vlastně na vlastní chlupy.

Děti se rozdělily do skupinek, vybraly si svého zvířecího kandidáta - plyšáka a podle vzoru volebních letáků z knihy vytvořily předvolební plakát. Nejdůležitější ale byly argumenty. Každá skupina pak představila svého kandidáta spolužákům v roli voličů, jeho program, plány a sliby.

A právě tady přišla ta nejtěžší část. Především čtvrťáci a páťáci se ukázali jako velmi zdatní voliči. Na odvážné sliby se totiž nenechali nachytat a okamžitě se ptali: Kde na to vezmete peníze? Kdo to postaví? Kdo bude pracovat? A jak to vlastně chcete zařídit?

Některé otázky by bez problémů obstály i v opravdové předvolební debatě. Za takové kritické myšlení dětem patří velký obdiv.

Po vystoupení všech kandidátů přišel čas volit. Každý žák pomocí hlasovacího lístku vybral svého favorita, tentokrát však nemohl hlasovat pro vlastní zvíře (důvodem byly různé počty dětí ve skupinách). Volební komise následně dohlédla na spravedlivé sčítání hlasů a vyhlásili jsme vítěze.

A protože v každé třídě rozhodovali trochu jiní voliči, v každé zvítězilo jiné zvíře. Rozhodující nebyl jen samotný kandidát, ale především schopnosti jeho týmu – zda dokázal své plány obhájit, nebo se jeho předvolební sliby rozplynuly jako pára nad hrncem.

Dvě vyučovací hodiny utekly jako voda. A jestli si děti z programu odnesly něco důležitého, pak snad nejen to, kdo je volič a kandidát, ale také že dobrý volební program nestačí jen hezky napsat. Musí také dávat smysl.

Lucie Gawlová