Výlet do Terezína se 7. A
Čtvrteční ráno jsme se sešli na vlakové zastávce ve Velkých Pavlovicích a vyrazili směrem do Zaječí. Odtud jsme jeli rychlíkem do Brna a pak do Prahy. Z hlavního města se pokračovalo vláčkem do Bohušovic nad Ohří a odtud autobusem do Terezína.
Po příjezdu do Terezína jsme si udělali hromadnou fotku. V tu chvíli jsme ještě nevěděli, že Vojta ztratil mobil v autobuse. Naštěstí to pan učitel a paní asistentka telefonicky domluvili, měl si ho vyzvednout, až pojedeme do Litoměřic. V Terezíně už nás čekal průvodce a prohlídka památníku. Pán byl milý a dokázal vše dobře vysvětlit. Dozvěděli jsme se spoustu nových věcí, jak tam lidé žili každý den, kde spali a kde se umývali, kde se pracovalo a spoustu dalšího. Při prohlídce jsme viděli pár jiřiček, v místnostech kde se spalo, teď létají a hnízdí. Potom jsme šli do muzea, kde byly vystaveny různé obrazy, které lidé přebývající v táboře malovali. Mohli jsme vidět dokumenty a různá dobová videa, která se promítala v místnosti sloužící jako menší kino.
Z Terezína jsme vyrazili do Litoměřic. Vojta si v autobuse vyzvedl svůj mobil a jeli jsme se ubytovat. Protože už byl čas večeře a měli jsme už docela hlad, pan učitel nám dal v centru města rozchod, rozdělili jsme se na skupinky a vydali na večeři do místní restaurace. Jídlo bylo vynikající, dala jsem si výborné carbonara jako z Itálie. Zbyl nám ještě čas, tak jsme si zašli na zmrzku. Večer jsme kluky pomalovaly a oni zase nás. Potom jsme šli zmalovaní na limonádu za panem učitelem a paní asistentkou. Všichni v restauraci koukali, když nás viděli! Ten večer jsme si užili hodně legrace.
V šest hodin ráno se náš pokoj proměnil v zenový chrám, protože Kiki začal zvonit budík, všichni ho samozřejmě slyšeli, až na ni. Její meditační hudba nám připravila opravdu krásné brzké ráno. Sbalili jsme se a šli na vlak. V Praze jsme si odložili batohy v klášteře u sester Dominikánek a vyrazilo se do města. Obešli jsme spoustu památek, viděli jsme otáčející se hlavu F. Kafky, Karlův most, Staroměstský orloj, Městskou knihovnu, Rudolfinum atd. Šli jsme se najíst do restaurace hned vedle Betlémské kaple, kterou pan učitel znal a tam jsme se také setkali s jeho dcerou. Přišlo mi, že jsme prošli snad 20 km, ale stálo to za to. Pak už jsme jen valili na vlak a cestovali směrem domů.
Tento výlet nám hodně dal. Naučili jsme se spoustu nového, viděli nová místa, zažili spoustu legrace a zároveň lépe poznali naši historii. Především jsme si uvědomili, jak důležité je poučit se z minulosti, abychom stejné chyby už nikdy neopakovali.
Anežka Dorier za 7. A
