Zájezd za hrnčířským řemeslem, mezi "dobrý lidi"

Středisko volného času při ZŠ Velké Pavlovice naskočilo do právě se rozjíždějícího vlaku s názvem „Nový školní rok“ s nebývalou vervou. V kalendáři bylo ukrojeno z měsíce září pouhých čtrnáct dnů a SVČ si i za tak krátký čas připsalo na svůj vrub už dva skvělé zájezdy. Tím prvním byla polská Osvětim a Březinka, druhým pak XXI. Hrnčířský jarmark v Kunštátě, nádherná nejen „prodejní“ akce okořeněná bohatým kulturním programem, o které pronesl známý písničkář Jarek Nohavica „... ty hrnky přitahují dobrý lidi“.

 Nás se sešlo u zájezdového autobusu o uplakaném sobotním ránu, dne 14. září 2013, okolo pětadvaceti a mnozí měli oprávněné obavy o vývoj počasí v nadcházejících hodinách. Nakonec se hrozivě vyhlížející mračna protrhala, dešťové kapky také notně prořídly a dokonce se tu a tam ukázalo i sluníčko. Zkrátka a dobře, ve finále se výlet za hrníčkovou krásou vydařil na jedničku s hvězdičkou.

V Kunštátě, na jarmarku, zámku i na psím hřbitově...

Program celodenního zájezdu byl částečně organizovaný a částečně si jej mohl každý přizpůsobit a dopilovat dle svého gusta. Někteří se potulovali jen tak mezi nesčetným počtem stánků s nepřeberným množstvím různých tvarů, glazur a typů nádherné užitkové i umělecké keramiky, nakupovali, ochutnávali trdelníky, valašské frgále, opékané klobásy a nebo popíjeli burčák.

Kdo navštívil místní infocentrum a pročetl si pozorně propagační letáky, dověděl se nemálo zajímavostí o historii zdejšího hrnčířství i tradici samotného jarmarku. Hrnčířství a s ním spojená výroba keramiky zde hrály prim od nepaměti a navíc naprosto přirozeně. V okolí Kunštátu byl vždy dostatek tvárné hlíny, která přímo volala po zpracování. Hrnčířství se tak stalo pro řadu zdejších obyvatel obživou a to v mnoha generacích. A jarmark? První ročník byl uspořádán už v roce 1993, tenkrát vystavovala pouhá dvacítka výrobců. A dnes? Náměstí je najednou všem vystavovatelům a návštěvníkům malé!

Kunštát nám však nenabídl pouze jarmark, ale také možnost navštívit prastarý vzácný zámek. Ten se nad  městem tyčí již nejméně od roku 1280, kdy o něm padla první písemná zmínka. Tehdy byl však ještě hradem, ale řadou přestaveb byl přebudován do dnešní zámecké podoby s viditelnými pozůstatky několika stavebních slohů a to od doby pozdně románské až po klasicismus. Zámek je navíc obklopen pečlivě upraveným rozlehlým zámeckým parkem včetně jedné opravdové rarity. Tou je psí hřbitov. Založen byl v roce 1890 a pohřbívalo se na něm až do roku 1939. Najdeme zde celkem 16 pomníčků s jmény psích mazlíčků tehdejších majitelů zámku.

V Rudce, v Jeskyni Blanických rytířů, na Milence i v Zahradě smyslů...

Z Kunštátu je to „jen co by kamenem dohodil“ do vesničky Rudka, místa naší další zastávky. Zde jsme navštívili proslulou uměle vytvořenou Jeskyni Blanických rytířů a rozhlednu Milenka. Vytvořit Jeskyni Blanických rytířů bylo nápadem uzenáře a starosty Kunštátu Františka Buriana a to poté co sochař-samouk Stanislav Rolínek dokončil třináctimetrovou sochu Tomáše Garrigue Masaryka, slavnostně odhalenou 28. října 1928.

První pískovcovou sochou jeskyně byl lev umístěný u vchodu. Předlohou se Rolínkovi stala prostá fotografie, sám nikdy živého lva neviděl. Jako druhý vznikl strážce jeskyně a po něm další postavy. V jeskyni bylo vytvořeno sedmnáct soch blanických rytířů, včetně sochy svatého Václava na koni a soch tří legionářů. Část soch však musela být, stejně jako Masaryk, za okupace odstraněna. Největší rytíři jsou strážci svatováclavské koruny měřící přes tři metry. V červenci roku 1931 v pouhých 29 letech Rolínek zemřel, na následky vleklé a úmorné tuberkulózy. Sochy pak v rytířském sále podle jeho návrhů dokončovali jiní.

Jeskyně Blanických na nás udělala ohromný dojem, je až neuvěřitelné zvládnout tak rozsáhlé dílo za tak krátký čas, navíc jako samouk, ke svému neštěstí sužovaný těžkou nevyléčitelnou nemocí....

Závěrečnou tečkou se nám stal výstup na rozhlednu Milenka, která je stejně jako jeskyně umístěna v přírodním parku, kde je k vidění spousta sochařských výtvorů z řady mezinárodních sympózií. Nachází se zde také nově vybudovaná úžasná Zahrada smyslů. Její součástí jsou včelí úly, mechanické a zvukové „hračky“ pro malé i velké, mušlový telefon, prostřednictvím kterého si můžete povyprávět z horní až do dolní části zahrady, potůčky, vodní mlýnky, zkrátka a dobře, pastva pro všechny smysly...

Zájezd za křehkou kráskou hrnčířského řemesla do Kunštátu byl naprosto skvělý,

už nyní se těšíme na další!

Za všechny účastníky zájezdu tímto velmi děkuji paní Ing. Lence Bukovské za vynikající organizaci zájezdu,

zajímavý program a hlavně, navzdory především po ránu ne příliš příznivě vyhlížejícímu počasí, optimistickou náladu.

Karolína Bártová