Macocha – školní výlet 5. A, 5. B
Jeli jsme na školní výlet. Cesta tam byla dlouhá (jeli jsme asi hodinu). Potom, co jsme vyšli z autobusu, nás čekalo překvapení. Paní učitelka nám totiž oznámila, že jako neví, kudy se jde k propasti Macocha. Začalo to být napínavé a dobrodružné. Chvíli jsme šli lesní cestou, hledali jsme turistické značky a přišli jsme k Macoše. Potom jsme pokračovali do lesa a s holkami z béčka jsme se střídaly v tom, kdo půjde první a bude hledat cestu podle cedulek. Procházeli jsme při tom nádhernou přírodou. Cesta byla plná kamenů a strmě se svažovala dolů, měla zábradlí a občas přešla do schodů (našli jsme i klackové tee-pee). Kolem nás se tyčily skály. Dostali jsme se k jedné velké budově, kde jsme si mohli koupit suvenýry a nasvačit se. V suvenýrech jsme našli náladové prstýnky (to jsou prstýnky, které mění barvu podle nálady). Kupovali si je skoro všichni (dokonce i kluci). Po hodině jsme přišli k budově, kde byl vchod do Punkevních jeskyní. Bylo to tam fakt boží!!! Viděli jsme tajemné zákoutí, kde se stahovaly stíny. Spoustu stalaktitů, stalagmitů a stalagnátů. Zrcadlové jezírko, Turecký hřbitov, 104 infarktových schodů (fakt se tak jmenují), stalaktit a stalagmit Jehla a pod Jehlou (přezdívá se jim Romeo a Julie, protože jsou od sebe jen 7 cm, ale pohnul se skalní převis a voda přestala přitékat, takže se asi nikdy nespojí a i tak 1 mm2 jim trvá 30 let). Pak jsme vyšli z jeskyní a ocitli jsme se na dně Macochy. Macocha totiž bývala jednou z Punkevních jeskyní, než se zřítil strop. Pak jsme šli po schodech dolů a nasedli jsme do loděk (stačily tři, aby se do nich vešlo áčko i béčko). Minuli jsme draka, co žere jedničkáře, létající koberec (což byla ve skutečnosti flekatá skalní stěna). Létající koberec se jmenuje, protože když na něj nasednete tak zaručeně poletíte. Potom jsme šli nádhernou přírodou ke Skalnímu mlýnu. Tam jsme se naobědvali, nasedli do autobusu a jeli jsme. V Brně byla dopravní zácpa. Ale nakonec jsme dojeli, zazpívali „Sláva, nazdar výletu“ a šli domů. Školní výlet se mi moc líbil.
Alice Frantová, 5. A
