Školní výlet 4. A, 4. B – Jeskyně Výpustek, Netopýrka, Pekárna - 29. 5. 2024
Na školní výlez jsme cestovali autobusem. Jela třída 4. A a 4. B. Jeli jsme do jeskyně Výpustek, která byla ve městě Křtiny. Prošli jsme si jeskyni a koupili suvenýry. Autobus nás převezl k dalším dvěma jeskyním, které se jmenovaly Netopýrka a Pekárna. V Netopýrce jsme si povyprávěli strašidelný příběh o jeskyňářích, kteří byli hluboko v jeskyni. Jeden z nich se vracel a nemohl najít východ. Byl tam jen kámen, proto šel zpět za kamarády. Když se vraceli všichni, kámen už tam nebyl a mohli vyjít ven.
(Šárka Zavadilová, 4. A)
Jeskyni Pekárna se tak říká proto, že má tvar jako pec, ve které se peče chleba.
(Elena Karásková, 4. A)
Jeskyně Pekárna byla tak velká, že by se tam naše třída vlezla asi padesátkrát.
(Filip Bednář, 4. B)
Nejlepší zážitek pro mě byl, když jsme šli do Netopýrky. Byla to krásná jeskyně, i když v ní bylo strašně mokro a hrozně to klouzalo. A co bylo nejlepší? Viděl jsem živého netopýra!
(David Gawel, 4. B)
Když jsme šli k jeskyni Pekárna, viděli jsme slepýše. Kroutil se a vrtěl, bylo to prostě boží.
(Sofie Dvořáková, 4. B)
Školní výlet jsem si užil, protože jsme vlezli do jeskyní jen s čelovkami. U jeskyně Pekárna byl hezký výhled, vypadalo to jako namalované. Cítil jsem se šťastný.
(Vít Handl, 4. B)
V jeskyni Pekárna jsem si myslela, že prodávají pečivo, ale ona se tak jmenuje podle tvaru pece.
(Ema Jersáková, 4. A)
V jeskyni Výpustek žil medvěd jeskynní – byl býložravec a lev skalní – masožravec. Před tím byste museli rychle utéct, ale neunikli byste. Sežral by vás během několika minut.
(Marie Anna Páleníková, 4. B)
Bavilo mě skákat po úzké cestičce směrem k Netopýrce přes popadané kmeny v lese nebo jízda autobusem. Hezký byl i obchůdek se suvenýry. Měli tam spoustu minerálů a náramků.
(Adéla Hiclová, 4. B)
Jeskyně Netopýrka dostala jméno podle toho, že tam přezimují netopýři. Od listopadu do dubna se tam nesmí chodit, aby někdo nevyrušil netopýry při spánku.
(Jana Karafiátová, 4. B)
K jeskyni Pekárna jsme šlapali velký kopec, ale u ní jsme si naštěstí odpočinuli.
(Sofie Laurenčíková, 4. A)