Cena Anděla velkopavlovické základní školy

Datum: 
Pondělí, 3. Březen 2014 - 13:05

Mnohé z Vás po přečtení titulku napadne, že s Anděly se snad roztrhl pytel. Ale my si naopak myslíme, že v dnešním uspěchaném a do určité míry přetechnizovaném světě není andělů ať už s malým, nebo s velkým „A“ nikdy dost.

Učitelské povolání, ačkoli je pro mnohé z nás i koníčkem, je zároveň velmi náročné, emocionální a občas i stresující. Pro učitele neplatí, že úderem posledního zvonění mu končí pracovní doba. Ve své práci pokračuje, přenáší si ji domů, ať už doslova v aktovce si nese přípravy na další den, sešity a písemky na opravu, tak pomyslně v myšlenkách si odnáší příjemné, či méně příjemné emoce, atmosféru ze tříd, co má vypracovat, na co nesmí zapomenout. Kantor před usnutím nepočítá ovečky, ale v hlavě se mu promítají myšlenky, které se týkají jeho žáků, jak jim pomoci, poradit, neublížit problémovým dětem, jak je inspirovat k soustavné práci a k učení, motivovat ke kázni při vyučování, jak je zaujmout a nevychovat z nich lidi pohodlné, lhostejné, sobecké, ale alespoň trošku čestné, pracovité a zodpovědné, kteří budou schopni najít si své místo a uplatnění v budoucím životě.

A právě proto, kvůli této a ve společnosti poměrně opomíjené a málo oceňované práci, jsme se na naší škole rozhodli, že budeme udělovat cenu Anděla, která by, i kdyby nic jiného, alespoň pohladila po duši, přinesla pocit profesního uznání a naplnění. Prostřednictvím tohoto ocenění jsme chtěli poděkovat těm, kteří svou ochotou pomoci, radou, pochvalou, povzbuzením a úsměvem podporovali a podporují rozvoj a dobré jméno velkopavlovické základní školy nejen v samotných Velkých Pavlovicích, ale i v jejich okolí.

A kdo se stal Andělem velkopavlovické školy pro rok 2014?

 Paní učitelka Mgr. Markéta Cypriánová

  • Prožila ve školství dlouhou řádku let; do učitelského povolání nastoupila 1. září r. 1957. V pavlovické škole pracovala od roku 1967  až do roku 2003. A i nadále spolupracuje se školou a je ochotna kdykoli v této škole  tzv. suplovat.

Paní učitelka Mgr. Marie Pilařová

  • Učila na pavlovické škole od 1. září 1972 do konce školního roku 2010/2011. Ve škole ale nepřestala působit. V současné době pracuje jako učitelka dyslektického kroužku, kde se s velikou trpělivostí a péčí věnuje žákům se speciálními vzdělávacími potřebami.

Paní učitelka Mgr. Jaroslava Procházková-Poulíková

  • Pracovala na zdejší základní škole 40 let a pedagogický sbor opustila se závěrem školního roku 2011/2012. Ale ne na dlouho, již na podzim následujícího školního roku byla požádána o pomoc při zajištění výuky na druhém stupni a tato pomoc trvá s menšími přestávkami dodnes.  V loňském roce se paní učitelka  Procházková-Poulíková velkou  měrou  podílela na přípravě a průběhu projektu „Od hlaholice ke Comenia script“; který škola prostřednictvím občanského sdružení Domino získala z ministerstva školství; právě její zásluhou mohla být vybudována dějepisná učebna.

Pan Zdeněk Krčmař

  • Více jak deset let se staral o hladký provoz školy. Jeho zásluhou jsme na příklad v zimních měsících netrpěli chladem, neboť s péčí sobě vlastní dohlížel na chod topení, ale též každý den kontroloval budovy školy, zda není nutné a žádoucí něco opravit. Bylo-li potřeba, ochotně zaskočil i na dozorech, ať už na chodbách školy nebo ve školní jídelně.

Pan Václav Valoušek

  • Říká se, že nejdůležitější postava školy je pan školník, a to u nás opravdu platí. Ochotně, svědomitě, zodpovědně plní přání, prosby, návrhy, požadavky ředitelství, členů pedagogického sboru, ostatních provozních zaměstnanců i samotných žáků. K tomu všemu ještě přidá úsměv, dobré slovo a vtip, když glosuje vzniklé situace v naší škole.

Pan MUDr. Jiří Diblík

  • Pan doktor Diblík, je vpravdě andělem, když bez váhání a kdykoli ošetření malá či větší zranění našich žáků. Svým odborným přístupem uklidňuje nejen zraněné žáky, ale také nás pedagogy, když máme vrásky na čele z právě vzniklého zranění. Pan doktor Diblík též vzdělává žáky školy v první pomoci a pevným, laskavým způsobem je vede k tomu, aby o své zdraví pečovali.

 

A co napsat na závěr? Slzy v očích a dojatý hlas u oceněných spolupracovníků nám potvrdily správnost našeho rozhodnutí a daly důvod k zavedení této tradice na naší základní škole.