Dopravní výchova v Hustopečích – 4. A, 4. B

Datum: 
Pondělí, 15. Duben 2024 - 7:30

Ve středu 10. 4. 2024 jsme s naší třídou 4. B jeli autobusem na dopravní hřiště do Hustopečí. Když jsme tam přišli, začali jsme se učit dopravní předpisy. Chápu, že je to důležité, ale proč to muselo trvat tak dlouho! Potom jsme konečně šli jezdit. Za chvíli jsme psali test a následně jsme zase jezdili. Hráli jsme takovou hru, že kdo udělá chybu na hřišti, vypadne. Měl jsem číslo 10, třikrát jsem vypadl a čtyřikrát jsem byl mezi posledními třemi. V testu jsem měl jen 2 chyby. Poté jsme se vydali na zpáteční cestu. Procházeli jsme kolem Coopu a mohli jsme si i něco koupit. Nakonec jsme nasedli do autobusu a vraceli se do školy.

David Gawel, 4. B

Náš sraz na dopravní hřiště byl určen v 7, 10 h u školy. Všichni došli přesně a naše výprava mohla započnout. Cesta v autobuse byla vcelku normální. Teď vlastně přemýšlím, jak dlouho jsem nejela autobusem… No ale zpátky k věci. Docestovali jsme na místo určení, všichni jsme to přežili a teď stačí jen dojít na dopravní hřiště. Hurá, povedlo se! Uvítal nás instruktor Peťa. S ním jsme probrali základní výbavu kola. Potom přišel také Petr a ten s námi probíral dopravní značky a jak se chovat v určitých situacích. Mě to úplně nebavilo, ale bylo to dobré zopakovat. A teď přišla moje nejoblíbenější část – jízda na kolech. Sice pršelo, ale to nás neodradilo. Plán byl takový. Jedna „vyřazovačka“, potom test a vrátit se zpět na kola. Tak a teď vám vysvětlím pravidla „vyřazovačky“. Jezdí se na kolech po hřišti a kdokoliv udělá chybu, musí jízdu ukončit. Poslední tři vyhrávají. Jelo se osm kol a já vyhrála jen jednou. Cesta na autobusové nádraží po ukončení byla dobrá, v Coopu jsme si mohli nakoupit a potom ještě několik minut čekat, než nás autobus odveze zpět do Pavlovic.

Klára Popelková, 4. B

Ve středu 10. 4. jsme jeli na dopravní hřiště. Když jsme čekali na autobusové zastávce, myslela jsem, že v autobuse nikdo nebude, ale bylo tam plno. Když jsme dojeli na místo, tak nám pan jménem Petr říkal, co má být povinně na kole. Pak přišel druhý Petr, ten nám povídal asi dvě hodiny o dopravních pravidlech. Celou dobu jsem umírala hlady, protože jsem se zapomněla nasnídat. Když jsme se nasvačili, šli jsme jezdit na kole. Myslela jsem, že mi to půjde, ale často jsem při soutěži vypadla kvůli drobným chybám, třeba jsem se nerozhlédla u železničního přejezdu. Když jsme jeli poslední soutěž, tak mi to šlo a zůstala jsem mezi vítěznými třemi. Tenhle den byl zábavný, moc jsem si ho užila a doufám, že tam pojedu ještě někdy.

Sandra Burešová, 4. B

Ráno jsem vstala a skoro jsme nestihla přijet do školy, kde jsme měli sraz už v 7, 10 h. Přešli jsme na autobusovou zastávku, nasedli jsme do autobusu a hurá na dopravní hřiště. Tam nás

čekal pan instruktor Petr a vyprávěl, co by mělo na každém kole být. Potom přišel i starší Petr a ten si s námi zopakoval, jak jezdit na kruhovém objezdu a na křižovatce a jiné věci. Až jsme si to zopakovali, šli jsme jezdit na kole. Hráli jsme „vyřazovačku“, 3 kola jsem měla bezchybně v kapse. Potom jsme všichni museli dovnitř psát test a já v něm měla jenom tři chyby. Po testu jsme zase jezdili. A další dva závody jsem měla v kapse, takže jsem vyhrála pětkrát. Nakonec jsme zhodnotili výsledky, dostali cyklistické průkazy a jeli zase domů. Moc mě to tam bavilo.

Ema Valkovičová, 4. B