Když se řekne Mikuláš….

No schválně, koho si představíte? Důstojného bělovousého biskupa s berlou? Krásné andílky s bílými křídly? A čerty, kteří na první pohled trochu straší, ale v jádru jsou dobromyslní a za básničku nebo písničku dokážou odpustit nejeden hřích? Tak přesně taková skupinka letos navštívila naši školku. Ve všech odděleních už netrpělivě čekaly děti, některé se trochu bály, jiné se těšily, ale všechny nakonec zvládly nějakou tu písničku a básničku a měly radost z připravené nadílky.

Tím ale Mikuláš nekončil a další zastávkou byla škola. Tam se k původní skupince přidal další roj čertů a andělů a jak se říká, dali se do práce. Na 1. stupni to měli ještě čerti jednoduché, víc se tam zapotili andělé, kteří nestíhali rozdávat dárky, protože děti byly poslušné (většinou) a taky bez problémů zazpívaly písničku nebo řekly básničku. U starších dětí na 2. stupni už to bylo horší. Nejenom že si některé troufly na čerty, ale i na Mikuláše a anděly. Některé z nich už už měli čerti v pytli, ale nakonec přece jenom odešli s prázdnou a dali hříšníkům ještě šanci na polepšení.

No, ať už peklo bylo nebo ne, některým lidem dneska určitě chybí. Každopádně tento svátek patří těm nejmenším, kteří dychtivě očekávají příchod svatého muže a ti, kteří se bojí, tak vězte, že zatím nebylo prokázáno žádné unesení dítěte čertem do pekla.

Mgr. Lenka Veverková